Už přes 10 let držím tradici, že na konci každého roku sepíšu ohlédnutí za uplynulým rokem. Ani letos tomu nebude jinak. Shrnutí předchozích let najdete zde.

Zpátky k programování

Tento rok se mi podařilo podruhé v životě změnit profesi. V roce 2012 jsem se z programátora stal fotografem. A po dlouhých 9 letech jsem se vrátil k programování. Začalo to už loni (viz report z roku 2020), kdy jsem se koncem podzimu rozhodl začít znovu učit programovat. 9 let je v IT hodně dlouhá doba, měl jsem hodně co dohánět. V únoru jsem dokončil webový projekt, na kterém jsem se učil programovat. A začal jsem hledat práci jako programátor, protože začátkem roku bylo pořád o zakázky na focení nouze a mě dost rychle docházely peníze.

A co vám budu povídat, bylo to hodně adrenalinové. Většina firem hledalo spíše zkušenější programátory a já uměl jen úplné základy. A zbývalo mi prakticky jen pár týdnů, dokud mi nedojdou všechny úspory a budu bez peněz. Tyhle situace mě ale většinou doženou k lepším výkonům, už jsem to zažil vícekrát. Takže jsem si byl dost jistý tím, že to nějak zvládnu. A taky že jo 🙂

Nakonec jsem drze napsal do Energomonitoru, kde hledali zkušeného Django programátora. Můj motivační dopis byl ve stylu “umím houby, ale co neumím, to se doučím”. A ono to vyšlo 🙂 A hned začátkem března jsem nastoupil.

Jeden z důvodů, proč jsem se dlouhé roky vyhýbal práci programátora byla nechuť někde dojíždět a pracovat z kanclu každý den. Samotné programování mě baví, ale po tolika letech focení jsem se těžko smiřoval s tím, že bych proseděl celé dny zavřený v kanceláři. Měl jsem ale obrovské štěstí, protože v Energomonitoru je práce full remote. A to mi neskutečně moc vyhovuje. Kromě plánovaných callů a situací, kdy je potřeba práci synchronizovat s dalšími členy týmu si můžu práci rozvhrnout jak chci, podle toho jak se mi to hodí. Dokonce jsem zůstal na volné noze, takže mi zůstaly všechny benefity a volnost, na které jsem si v posledních letech tak zvykl.

První týdny/měsíce byly ale dost náročné. S tím, jak jsem prakticky nic neuměl jsem měl problémy se rychle v projektu zorientovat. Vše pro mě bylo nové, vždyť jsem tehdy ani neuměl pracovat s Gitem 🙂 Ale projekty jsou hodně zajímavé a nechtěl jsem se vzdát. Věnoval jsem práci a studiu téměř veškerý volný čas.

V počátcích to bylo frustrující, vše mi trvalo hodně dlouho a zápasil jsem i s triviálními problémy. Navíc práce v malém týmu, kde je člověk jako jediný úplně bez znalostí a zkušeností je prostě na hovno. Na druhou stranu, když jste v kolektivu ten nejméně zkušený…můžete se od druhých hodně moc naučit. A tak jsem se k tomu snažil přistupovat.

Stačilo vydržet a někdy koncem léta se to konečně zlomilo a konečně za mnou začly být vidět nějaké výsledky a tím že se mi začalo dařit plnit úkoly rychleji, mě opustila ta počáteční frustrace. Jedna z věcí, které jsem při pohovoru na začátku roku zmínil byly moje plány se časem kromě Djanga začít věnovat i frameworku Vue.js. No a když už jsem koncem léta myslel, že už jsem se v projektu zorinetoval, tak jsem dostal nabídku, že bych postupně převzal zodpovědnost za frontendovou část projektu, která je psaná právě ve Vue.js.

S radostí jsem na to kývl, ale zároveň jsem se toho děsil, protože o Vue.js jsem nic nevěděl a dokonce ani Javascript jsem vůbec neovládal. A než jsem se nadál, začal jsem plnit první úkoly a věci kolem jsem si postupně dostudovával.

Za ten necelý rok jsem se v Energomonitoru naučil neskutečně moc. A pořád je toho hodně co se učit, protože čím více toho vím, tím více si uvědomuju co vše se ještě musím doučit. A velkou výhodou je, že příležitostí se učit je tam více než dost, a navíc na zajímavých projektech (kdybyste měli zájem, hledáme k nám ještě jednoho Django vývojáře).

A co focení?

Musím přiznat, že ten návrat k programování přišel ve správnou chvíli. V posledních letech jsem se cítil už dost unaveně a původní radost z focení dost vyprchala. Především to bylo způsobené tím, jak jsem měl focení jako hlavní zdroj obživy a musel jsem fotit několik zakázek týdně. Po několika letech už to začalo být dost náročné a unavující.

Začátkem roku bylo focení málo především kvůli tomu, že zakázek bylo málo, nebo byly období kdy bylo focení omezené nařízeními. Když jsem nastoupil do Energomonitoru, trochu jsem změnil přístup k focení.

Rozhodl jsem se úplně skončit s focením reportáží. Dále jsem konečně odhodlal zvýšit ceny. Tak abych mohl fotit méně a každému klientovi se více věnovat. Ala hlavně, abych nemusel nefotit jednu zakázku za druhou. Abych mohl do jednotlivých zakázek dát kus sebe, a ne jen “tupě” cvakat jak na běžícím pásu.

Dále jsem se rozhodl více si vybírat zakázky a omezit jejich počet na maximálně 4 za měsíc. Prakticky jsem se snažil ale dodržovat cca 2 focení měsíčně. Ostaní zakázky jsem odmítal, případně rovnou klientům doporučoval ostatní kolegy, kteří pro ten typ zakázky byly podle mě nejvhodnější.

Díky těmto krokům jsem měl z odvedené práce mnohem lepší pocit, než v předchozích letech. Na příjmech z focení už nejsem závislý, je to už jen přilepšení.

Zároveň jsem zrušil domácí ateliér, kde jsem ani dříve moc nefotil. Ve výsledku jsem zjistil, že mi to moc nevyhovuje zvát si klienty k sobě domů. Bylo to sice praktické, protože jsem nemusel nikam dojíždět, ale stejně zabralo nějaký čas to vše připravit a uklidit.

Na co jsem ale v tomto roce úplně zanevřel je jakékoliv focení vlastních projektů. Nenafotil jsem ani jedno TFP. Pokud tedy nepočítám pár portrétů které vznikly u setkání u piva. Naprostou vetšinu času jsem věnoval studiu a práci, takže na vlastní focení ani nebyla moc chuť.

Celkově o zkušenosti živit se jako profesionální portrétní fotograf bych chtěl napsat samostatný článek a rozebrat to více do hloubky. Co to obnáší, jaká je realita toho, být profesionální portrétní fotograf.

Další projekty

Začátkem roku jsem se rozhodl stáhnout z nabídky můj e-book o focení portrétů. Za ty roky jsem vydal celkem 3 vydání. Šlo pořád o stejnou knihu, jen jsem ji aktualizoval a rozšiřoval. Poslední vydání bylo ale přibližně z roku 2015 a informace v knize byly už místy trochu zastaralé. Stejně tak mě trápilo, že tam jsou mé staré fotky a ne novější tvorba. Ale v posledních letech jsem neměl čas ji znovu upravit. A protože toho času teď bude ještě méně, rozhodl jsem se knihu přestat nabízet. Příjmy z jejího prodeje nebyly v posledních letech moc závratné, knihu jsem nijak nepropagoval. Ale za celé období vygenerovala cca 156 tisíc, takže úplný propadák to taky nebyl. Uvidím časem, jestli se rozhodnu knihu aktualizovat a znovu prodávat. Ale moc šancí tomu nedávám.

Eshop trickaprofotografy.cz si nechávám hlavně proto, že to generuje peníze úplně automaticky, aniž bych na to za poslední roky sáhl. Jen ty příjmy klesají…eshop zruším, až roční příjmy klesnou pod náklady za hosting a doménu.

Trápí mě Fototipy, na které jsem za ten rok nesáhl, poslední článek je tam z roku 2019. Přemýšlím co s tím dělat, pohrával jsem si s myšlenkou projekt obnovit. Ale prostě psát kvalitní obsah ohledně focení je strašně náročné, protože všechno už bylo napsané minimálně 1000x a už mě to nebaví ani číst, natož vymýšlet a psát. V podstatě 99% obsahu na všech foto webech je k ničemu, pořád se jen opakuje. A nebo se jede srovnání typu “je lepší x nebo y?”.

Dále si trochu pohrávám s myšlenkou, že bych předělal tento osobní web. Ten WordPress je v poslední době strašně pomalý a měl jsem za poslední roky už několik problémů s tím, že byl web napaden. Chtěl bych do budoucna, až začnu aktivněji fotit, sdílet články z focení, něco na způsob tohoto článku z minulého roku. Tak bych si chtěl naprogramovat něco, do čeho bude snadné nahrát hromadu fotek, udělat z toho vizuálně hezkou galerii a ideálně s těma fotkama pak snadno pracovat v rámci CMS.

Web photonewsfeed.com, který jsem dělal jako učební projekt pro naučení se Pythonu a Djanga měl sloužit jako agregátor recenzí a testů fototechniky (psal jsem o něm zde). Ze začátku jsem ho naplnil několika stovkama odkazů na články a videa. Nasadil jsem reklamy a čekal. Ale za ten rok si vydělal jen pár korun, takže jsem do něj už neinvestoval žádný čas navíc.

Přestal jsem se věnovat kurzům a workshopům. Přemýšlím, jak to do budoucna pojmout. Ale individuální kurzy nejsou moc výhodné po finanční stránce. A u skupinových bývá náročná jejich organizace a věci kolem. Tento rok jsem neměl ani jeden kurz. Nicméně předávání zkušeností mi celkem chybí, zkusím promyslet co s tím do budoucna.

Finance

Díky příjmům z programování mám zajištěný stálý přísun peněz. Do toho jsou ty zakázky na focení příjemný bonus. Mou hlavní prioritou bylo si co nejdříve došetřit úspory, o které jsem v předchozím roku přišel. Do konce roku se mi podařilo našetřit dostatek prostředků, aby to vystačilo na pokrytí veškerých nákladů na cca 6 měsíců.

Co mi přišlo příjemné je, že focením jsem si vydělal 42% toho, co jsem si vydělal focením v předcovidovém roce 2019 (v tom roce jsem focením vydělal nejvíce). Když si vezmu, o kolik méně jsem letos fotil, potěšilo mě to. Řekl bych, že jsem v tomto roce průměrně za měsíc nafotil tolik, co jsem v roce 2019 fotil běžně každý týden.

I přesto, že první platba z programování přišla v dubnu, vydělal jsem v roce 2021 o 54% více, než v roce 2019. Viz graf výše. Tak jen pro případ, že by mezi čtenáři byli lidi, kteří pracujou v IT a přemýšlí, že by se živili focením 🙂

Přemýšlel jsem, jestli tohle dále uvádět, ale po celou dobu co jsem na volné noze tyto meziroční srovnání zveřejňuju, tak jsem se rozhodl v tom pokračovat. Uvidíme příští rok. Tam už s tím asi přestanu. Tím jak se stává programování hlavní zdroj obživy, stávají se tyhle srovnání dost nezajímavá.

2021 mimo práci

Mám pocit, že kromě práce jsem v tomto roce nic nestihl. Byl to pro mě dost asociální rok, kdy jsem většinu času trávil prací nebo studiem. A večery abych se odreagoval jsem trávil hraním her online s přáteli. Jinak jsem mezi lidi moc nechodil, nějak na to nebyla nálada a energie.

Měl jem v plánu si konečně pořídit auto, ale bohužel jsem si na to vybral úplně nejhorší dobu. Vzhledem k tomu, že řidičák mám asi 14 let a od té doby jsem neřídil ani jednou, chtěl jsem si pořídit nějaké levné auto, abych se rozjezdil. Ale nabídka v bazarech je v posledích měsících hodně špatná. Ale nejpozději do jara 2022 bych chtěl něco sehnat, abych mohl alespoň začít jezdit častěji na výlety a začít trávit ten volný čas trochu aktivněji 🙂 Jen se trochu bojím toho učení se, řízení mi tehdy před lety moc nešlo a to jsem s autoškolou jezdil jen v malém městě. Bude to ještě zajímavé 🙂

Dost jsem letos zápasil s produktivitou. Když jsem celé dny seděl doma, často jsem se přistihl že práci doháním po večerech, protože přes den jsem prokrastinoval. Koncem roku jsem začal experimentovat s týdenním a denním plánováním, kdy si na konci týdne naplánuju přibližně následující týden. A koncem každého dne si naplánuju náplň toho následujícího. Celkem to funguje, ale v momentě kdy přišla nějaká nečekaná událost, tak jsem měl tendenci na plány přestat hledět a nedržet se jich. To pak vedlo k tomu, že jsem na to celé třeba několik dní úplně zanevřel.

Do toho jsem letos dost řešil zdravotní problémy s kočkou. Od jara se začala škrábat do krve, veterináři si s ni taky neví rady. Zkoušíme teď hypoalergenní dietu, ale zatím výsledky nic moc. Tak uvidíme.

Celkově jsem byl v tomto roce méně aktivní i na sociálních sítích. Prakticky jediné místo, kde jsem byl trochu aktivní byl Twitter. A vzhledem k tomu, že jsem skoro nefotil, tak jsem ani neměl žádné fotky ke sdílení.

Kdybych měl ten rok shrnout, tak mi přijde že utekl ani nevím jak 🙂

Plány na 2022

Chtěl bych v dalším roce trávit volný čas aktivněji, méně sedět doma. Taky se více socializovat a začít konečně fotit i nějaké vlastní věci, jen pro radost. A naučit se konečně řídit 🙂 S pořízením auta pak vyvstane otázka, jestli se nepřestěhovat za Prahu. Když těch zakázek na focení mám méně, nemá moc smysl platit tolik peněz za bydlení v Praze, když můžu pracovat odkudkoliv.

Předchozí roční reporty jsem zakončoval sérii fotek, které jsem v tom roce pořídil. Vzhledem k tomu že jsem v tomto roce skoro vůbec nefotil, tentokrát to vynechám.

A jaký byl rok 2021 pro vás?