Je za mnou 75. týden na volné noze a začíná se opakovat to co ve 45. týdnu, který byl loni před Vánocema. Končí všechna sranda a jde do tuhého. A to tak, že pokud se mi do cca tří týdnů nepodaří vydělat dost peněz, budu muset začít realizovat krizový plán. Což bych nechtěl. Takže produktivita jede na maximum, stejně tak kreativní přemýšlení nad způsoby, jak si vydělat peníze.

Mezitím během přemýšlení makám na Fototipech. Snažím se o co nejčastější psaní článků a propagaci portálu. Opět mi v tom pomohl Tomáš Auer s dalšími díly o Adobe Lightroom. Dost mě ale štve, že návštěvnost dost stagnuje. Konkrétně za tento týden 3 752 návštěv (vs. 3 966 za předchozí týden). Potřebuju hlavně zapracovat na zvýšení návštěvnosti z vyhledávačů. Tam mají fototipy velké mezery a přemýšlím, co s tím. Zároveň se musím postarat, aby tam bylo každý den alespoň něco nového ke čtení. Mám jen trochu problémy s promyšlením konceptu, co s místama na Focení. To v posledních týdnech dost aktuálně řeším, ale nedaří se mi vymyslet nic, s čím bych byl na 100% spokojený a do čeho bych se mohl po hlavě pustit. Právě ta nerozhodnost mi brání v tom, abych se budování databáze tipů na lokality k focení více věnoval. Naštěstí jsem název portálu vymyslel více než geniálně a Fototipy nemusí znamenat jen tipy na místa k focení, ale i tipy a rady k focení obecně. Jsem moc rád, že mě tenkrát tento název napadl.

Taky pracuji na mé fotografické Facebook stránce. Fanoušci pomalu přibývají, ale pořád je to hodně slabé. Dlouho jsem tuhle stránku zanedbával, což si nemůžu dovolit. Je potřeba abych ji aktivněji propagoval a aktualizoval novými fotkami. Zato FB stránka Fototipů mi dělá radost. Čím více fanoušků má, tím rychleji jejich počet roste (aktuálně hezkých 666).

Znovu jsem se pustil do aktivnější práce na eshopu Trička pro fotografy. Vytvořil jsem dva nové motivy a přemýšlím nad dalšími, aby byla nabídka co nejpestřejší. Taky zvažuju další kroky, které povedou k nárustu objednávek, protože zatím je to velmi slabé. Stejně tak přemýšlím co s knihou Jak na focení portrétů. Její prodeje jsou v posledních týdnech slabší a to se mi samozřejmě nelíbí. Dost si pohrávám s myšlenkou nabídnout knihu některému z prodejců eknih. Co si o tom myslíte, případně máte s něčím takovým zkušenosti? Případně nějaké tipy?

Nedávno mi vypršelo předplatné na aplikaci Doit.im, kterou jsem používal pro správu úkolů. Přemýšlel jsem, jestli si za 2$ prodloužím účet, ale nakonec jsem se rozhodl pro radikální změnu – pro papírovou správu úkolů. Jednoduše si na list papíru nadepíšu datum a pod to píšu dle důležitosti jednotlivé úkoly. Ty po splnění celé přeškrtnu. Pokud se mi nějaký úkol nepodaří ten den splnit, napíšu jej poté i k dalšímu dni. Zatím mi to vyhovuje více, než různé task managery v počítači a mobilu. Mám to pořád vedle sebe a vidím, co mě ještě čeká a co mám za sebou. Jsem zvědav, jestli mi to vydrží i z dlouhodobého hlediska. Ještě musím vymyslet, jak si zapisovat dlouhodobější cíle a úkoly a kam si psát různé poznámky, případně úkoly do budoucna.

Taky mám ještě postřehy k finanční stránce věci. Po celý ten rok a půl co jsem na volné noze jsem dost utrácel, i když zisky byly malé. Zneužíval jsem toho, že mám našetřené zásoby z dřívějších dob. To mě udržovalo v jakési komfortní zóně a nic moc mě nenutilo s tím akutně něco udělat. Kdybych se mohl vrátit do začátků mého podnikání, maximálně bych osekal své výdaje. Žádné sladkosti, dobré jídla, vína a podobně. Žádné návštěvy restaurací, kaváren atd. Prostě osekat výdaje na maximální minimum. Ono to začne pak člověka srát a právě ten pocit nasranosti se dá dobře využít jako hnací motor, který rozjede i toho největšího odkládače úkolů 🙂 Sám to teď testuji. Skoro celý týden jsem si vystačil jen s několika párky, vajíčky, chlebem a fazolema. Dokud si na lepší jídlo nevydělám, mám smůlu 🙂 Hodně mi ale pomáhá kamarád Honza, díky kterému mám čas od času nějaké lepší jídlo a pití. Ale i tohle rozmazlování je trochu nezepečné.

Další posřeh pro tyto vyhrocené situace – i když je situace hodně vážná, nevyplatí se pracovat celé dny v kuse. Dříve jsem měl hrozný pocit, že musím pracovat a něco dělat. Jenže třeba po 12 hodinách sezení u počítače a přemýšlení už šla produktivita do háje. U kreativních profesí není přímá úměra mezi časem stráveným prací a výsledky. Dříve jsem nad tím seděl celé dny a končilo to akorát přepracováním a flustrací. Proto se snažím stihnout maximum úkolů už z kraje dne, abych pak mohl odpoledne a večer někam vyrazit. Vlastně myslím že skoro každý den z toho týdne jsem někde byl. Na pivu s přáteli, u vody s kamarádkou (kde vznikl nápad na jedno konkrétní focení), na procházce Prahou, na festivalu United Islands… Naučil jsem se relaxovat a z těch chvil odpočinku čerpám energii, abych mohl pracovat více a stihnout udělat více práce, než dříve.

Z čeho mám ale největší radost? Že se mi daří úspěšně překonávat vlastní strach. Dokážu i v krizových situacích přemýšlet objektivně a dokážu si zachovat chladnou hlavu. Díky tomu si sám sobě věřím více a to se projevuje i na mé práci. A když už přijde problém, dost se mi daří hledat co nejefektivnější řešení.

Otázka je, jestli se mi podaří předešlé měsíce dohnat a znásobit příjmy, nebo budu muset přistoupit ke krizovému únikovému plánu a dočasně změnit bydliště.

Pokud chcete pomoci, dejte lajk mé fotografické Facebook stránce a nasdílejte ji mezi své přátelé. Za to budu moc vděčný, potřebuji se co nejdříve odrazit od toho malého počtu fanoušků a každý lajk mi teď udělá radost 🙂